V čísle 3/2014 časopisu Sociální práce vyšel rozhovor s Milanem Šveřepou mj. o tom, jaké příležitosti přináší oboru sociální práce transformace v oblastech systému péče o ohrožené děti, sociálních služeb a psychiatrie.
Ukázka z rozhovoru:
Takže v sociální práci jako oboru se toho od roku 2008 mnoho nezměnilo?
Pokud jde o obor samotný, započaly během této doby výrazné změny, které mají potenciál velmi pozitivních dopadů pro obor sociální práce. Mám na mysli tři transformace: transformace systému péče o ohrožené děti, transformace ústavních sociálních služeb a transformace psychiatrické péče. Přes dílčí realizační neduhy v jednotlivých oblastech představují zásadní příležitost pro obor: sociální pracovnice se mění z trpěných administrátorek spisů, skladnic cigaret a doplňků pedagogicko-medicínského přístupu na odbornice klíčové pro sociální začlenění klientek a pro zajištění spolupráce různých odborností, které k němu přispívají. Díky transformaci v těchto oblastech přispívá sociální práce do diskurzu různých oborů o řešení situace klientek. A to jednak přístupy a postupy, jednak a nejvýznamněji jako základní východisko a svorník pro veškeré intervence – společným znakem „transformací“ je zaměření na společenské fungování člověka, jeho „zmocňování“, a na spolupráci a koordinaci různých forem pomoci. Tedy na to, co by mělo být doménou sociální práce. V mnoha organizacích se to projevuje také tím, že sociální pracovnice se stávají vedoucími týmů, odpovědnými za metodické vedení služeb.
Můžete být konkrétnější?
Pro dosavadní přístup bylo typické, že obtíže, znevýhodnění neřešil, ale vytvářel umělé prostředí, které je obcházelo: když „nefunguje“ rodina, dáme dítě do ústavu, nebo když má člověk postižení a nedostává se mu podpory v okolí, dáme ho do ústavu a podobně. Oproti tomu transformace přináší jiný přístup: pojďme udělat vše pro to, aby ten původní systém, jednotka fungoval, aby v něm mohl člověk žít. A to je přístup vlastní sociální práci.
Celý rozhovor čtěte v časopise Sociální práce.